Poznámka 69

Tento zlomek není nutné překládat, jak to činí většina interpretů, „Duše čichají v Hádu“. Slovník (Liddell – Scott) nabízí široké spektrum možností, jak překládat předložku κατά s akuzativem. Kromě většinového překladu „v“ (ovšem ve smyslu „skrze“) můžeme tomuto spojení také rozumět ve smyslu: „směrem dolů“, „proti“, „kvůli“, „vzhledem k“, „s ohledem na“, „tak jako“, „podobně jako“, „jak přísluší“, „jak se hodí“, „podle“, „z laskavosti někoho (např. boha)“. Překlad proto vždy bude záviset na interpretaci výrazů ὀσμάομαι a óΑιδης. Sloveso ὀσμάομαι je odvozené od substantiva ὀσμή (vůně, zápach), obvykle se váže s genitivem a můžeme je překládat buď doslovně jako „čichat, čenichat“, nebo přeneseně jako „vnímat“. Cleve navrhuje také překlad „být cítit“ nebo přímo „páchnout“ (F. M. Cleve, The Giants of Pre-Socratic Greek Philosophy. An Attempt to Reconstruct Their Thoughts, I–II, The Hague 1969, str. 98, pozn. 1: „osmasthai can indeed mean ,sniff‘ as well as ,emit a scent‘ in contrast to osphrainesthai, on the one hand, and ozein on the other). Další dvě možná čtení navrhuje Sallis: „Souls are on the scent of Hades“ nebo „Souls employ the sense of smell for the sake of Hades“ (J. Sallis, Hades. Heraclitus, Fragment B 98, Heraclitean Fragments, in: A Companion Volume to the Heidegger/Fink Seminar on Heraclitus, 1980, str. 64). Výraz Ἅιδης lze sice chápat ve významu „Hádova říše“, ovšem primárně jde o jméno boha, který podsvětí vládne. Takto mu rozumíme také ve zlomku B 15, kde je Hádés ztotožněn s Dionýsem (ωὑτὸς δὲ Ἅιδης καὶ Δίονυσος). Tím se možná aktualizuje vzájemnost života a smrti. Na základě etymologie výrazu Ἅιδης, která ho vykládá jako „Ne-viditelný“ (např. Platón, Crat. 403a nebo Phd. 80d), lze zase uvažovat o vztahu mezi viditelným a neviditelným ve smyslu zjevné – nezjevné (ἀϕανὴς ϕανερῆς, B 54; τα ϕανερά, B 56). Ve zlomku B 67 se říká, že boha nazýváme podle vůně kadidla (zároveň ἕν το σοϕόν samotné nechce i chce být nazýváno Diovým jménem, B 32). Tam, kde se všechno stane dýmem, budou dokonce moci rozpoznávat pouze nozdry (B 7). Metaforika čichání je tedy do značné míry spjata s tím, co je božské, nezjevné a neuchopitelné. Na druhé straně však Plútarchův kontext zlomku B 98 jasně mluví o duších, které jsou živeny výpary (ὑπὸ τῆς τυχούσης ἀναϑυμιάδεως τρέϕεσϑαι), což by nás mělo odkázat zpět ke zlomku B 12, který jsme již podrobněji probírali výše.