Poznámka 71

Husserl v této souvislosti dává také odpověď na tradiční otázku, zda slova představují přirozenou nápodobu věcí, které jsou jimi označovány, nebo jen konvenční značky, jež nemají s označovanými věcmi nic společného. Tento problém uvedl, jak známo, do dějin filosofie Platónův dialog Kratylos. Husserl zastává v tomto ohledu zcela jasné stanovisko: vztah intencionálního předmětu představy výrazu a významové intence je z věcného hlediska zcela nahodilý a libovolný. Husserl sice nevylučuje, že k podobnosti mezi výrazem a předmětem dochází (onomatopoetické výrazy), odmítá však názor, že je tato podobnost něčím nutným či podstatným.#Na tomto vymezení závisí podle Husserla i možnost rozlišení mezi reprezentací obrazem a reprezentací znakem: zatímco je v případě reprezentace obrazem nutné, aby mezi představou obrazu a představou zobrazovaného byla jistá podobnost, je významová intence nezávislá na konkrétní podobě názorného obsahu představy výrazu. Funkci názorné opory zde může převzít libovolný názorný materiál.