Poznámka 8

Kritikem takového pojetí se stal Friedrich Nietzsche. Podle Nietzscheho „člověk ze sebe navenek vyprojikoval tři své ,vnitřní skutečnosti‘, to, nač nejsilněji věřil: vůli, ducha, Já – odvodil z pojmu Já nejprve pojem bytí, po jeho vzoru, tj. podle svého pojmu Já jako příčiny kladl ,věci‘ jako jsoucí. Jaký div, že později ve věcech shledal vždy opět jen to, co do nich předtím vložil?“ (F. Nietzsche, Götzen-Dämmerung oder Wie man mit dem Hammer philosophiert, in: F. Nietzsche, Werke in drei Bänden [= Werke], vyd. K. Schlechta, Darmstadt 1997 sv. II, str. 973) Přitom ,Já myslím‘, které je podle Kanta představou spontaneity myšlení (B 132), je jen „povrchní fenomén vědomí, cosi, co jen doprovází čin a spíše zakrývá antecedentia činu, než aby je představoval“ (tamt.). Podobně se Nietzsche vyjadřuje ve fragmentech z osmdesátých let: „Jestliže ,existuje pouze jedno bytí, Já‘ a po jeho vzoru jsou vytvářena všechna ostatní ,jsoucna‘ – jestliže víra v ,Já‘ stojí a padá s vírou v logiku, tj. metafyzickou pravdu rozumových kategorií“ (F. Nietzsche, Werke, sv. III, str. 895; srv. sv. II, str. 959), pak to ve skutečnosti znamená jen tolik, že jsme si „pojem jednoty vypůjčili z našeho pojmu ,Já‘“ (tamt., str. 777). Rozum, který se pomocí kategorií, založených na základě pojmu Já, snaží poznávat, podle Nietzscheho ve skutečnosti nepoznává, ale jen věří v „pojem Já, v náš nejstarší článek víry“ (tamt., str. 777). Takový rozum je jen „psychologickým předsudkem“ (tamt., str. 778), který „věří v ,Já‘, v Já jako bytí, v Já jako substanci a projikuje tuto víru v ,substanci Já‘ do všech věcí – tvoří tím teprve pojem ,věc‘… Bytí je do všeho vmýšleno, podstrčeno; z koncepce ,Já‘ teprve vyplývá, jako odvozený, pojem bytí“ (F. Nietzsche, Werke, sv. II, str. 960). Na této kritice „psychologického předsudku“ zakládá Nietzsche svou kritiku rozumu (srv. pozn. 10).