Poznámka 1

Viz Augustin, Conf. VII,9: „A protože jsi mi nejprve chtěl ukázat, jak se pyšným stavíš na odpor, zatímco pokorným dáváš svou milost (Jk 4,6), a s jak velikým milosrdenstvím jsi lidem ukázal cestu pokory tím, že se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,13), opatřil jsi mi prostřednictvím jednoho člověka nadutého nesmírnou pýchou jisté knihy platoniků (quosdam Platonicorum libros), přeložené z řečtiny do latiny.“ (Není-li uvedeno jinak, jsou překlady dílem autora.) Augustinova poznámka, že „knihy platoniků“ mu byly zprostředkovány „člověkem nadutým nesmírnou pýchou“, není nikterak nahodilá a předjímá Augustinovo spojování novoplatónské spirituality s nejsubtilnějšími formami žádosti. P. Courcelle, Recherches sur les Confessions de saint Augustin, Paris 1969, str. 154, vyslovuje domněnku, že tímto člověkem byl Manlius Theodorus, křesťanský novoplatonik, s nímž se Augustin stýkal během svého pobytu v Miláně a jemuž později věnoval svůj spis De beata vita. Augustinův přísný soud Courcelle dává do souvislosti s příklonem Manlia Theodora ke světskému životu a pohanství, k němuž mělo dojít právě v době, kdy Augustin psal svá Vyznání. Augustin později (Retractationes, 1,2,2) skutečně lituje, že tohoto muže v minulosti zahrnoval chválou, jíž nebyl hoden. O. du Roy, L’intelligence de la foi en la Trinité selon saint Augustin, Paris 1966, str. 64, naopak považuje za nepravděpodobné, že by se Augustin ve Vyznáních takto vyjadřoval o člověku, jemuž – vedle Ambrože a Simpliciana – vděčil za uvedení do světa křesťanského novoplatonismu, a domnívá se, že tímto zprostředkovatelem knih platoniků byl spíše nějaký ne-křesťanský novoplatonik. Srv. též P. F. Beatrice, Quosdam platonicorum libros. The Platonic Readings of Augustine in Milan, in: Vigiliae Christianae, 43, 1989, str. 248–281, zvl. 257.