Poznámka 62

Toto místo z De civitate Dei mimochodem zřetelně ukazuje, jaký novoplatónský metafyzický koncept předpokládá „bilance“ shod a rozdílů mezi křesťanstvím a platónským učením (ibi legi – ibi non legi), jak ji Augustin podává bezprostředně po zmínce o svém setkání s „knihami platoniků“ v Conf. VII,9. Augustin na tomto místě parafrázuje učení obsažené v libri platonicorum pomocí biblických citátů převážně z prologu Janova evangelia. Myšlenkovou spřízněnost mezi křesťanstvím a platonismem Augustin spatřuje zejména ve společné nauce o „Božím Logu“, jímž v případě novoplatónských autorů rozumí hypostasi Intelektu. „Knihy platoniků“ podle Augustina obsahují učení vyjádřené v prvních devíti verších prologu Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha… Všechno povstalo skrze ně… V něm byl život…“ (et ibi legi non quidem his verbis, sed hoc idem omnino multis et multiplicibus suaderi rationibus, quod in principio erat verbum et verbum erat apud deum et deus erat verbum: hoc erat in principio apud deum; omnia per ipsum facta sunt, et sine ipso factum est nihil; quod factum est, in eo vita est, et vita erat lux hominum…). Dále se Augustin v těchto knihách dočetl, že Logos „není zrozený z těla, z krve, ani z vůle muže, … ale z Boha“ (legi ibi, quia verbum, deus, non ex carne, non ex sanguine, neque ex voluntate viri, … sed ex deo natus est), že je „roven“ Otci a je s ním „totožný co do přirozenosti“ (indigavi quippe in illis litteris varie dictum et in multis modis, quod sit filius in forma patris non rapinam arbitratus esse aequalis deo, quia naturaliter id ipsum est), že je „jednorozeným Synem“, „souvěčným“ s Otcem (quod autem ante omnia tempora et supra omnia tempora inconmutabiliter manet unigenitus filius tuus, coaeternus tibi). Tyto formulace by byly obtížně myslitelné, pokud by měl Augustin na zřeteli Plótina, který Intelekt chápe jako samostatnou hypostasi, jež sice vychází z Jedna a opět se k němu obrací, ale zůstává od něj oddělena nezrušitelnou ontologickou diferencí jakožto rovina bytí nižší ontologické dignity. Zato uvedená pasáž z Vyznání upomíná na citované místo z De civitate Dei, kde Augustin vyzdvihuje blízkost mezi Porfyriovým učením o „principech“ a křesťanskou trojiční naukou. Pojetí nejvyšších principů, které předpokládá srovnání křesťanství a novoplatonismu v sedmé knize Vyznání, přesně odpovídá Porfyriovu učení o „Otcově mysli“ (patrica mens). Augustin si je přitom dobře vědom rozdílu mezi Plótinovým subordinačním schématem a Porfyriovým konceptem, jenž klade nejvyšší metafyzické principy: „Otce“ (Jedno), „Otcovu mysl“ (Intelekt) a „to, co je uprostřed nich“ na jedinou ontologickou rovinu. Tato souvislost podle mého soudu představuje přesvědčivý – jakkoli v dosavadním bádání dosud nezohledněný – argument ve prospěch hypotézy, že Porfyriovy spisy tvořily významnou součást libri platonicorum.