Poznámka 1

S variantami tohoto obecného schématu se lze setkat např. ve Fyzice (184b15–22), kde Aristotelés nejprve rozlišuje ty, kteří uznávali pouze jeden princip (monisty), podle toho, zda ho považovali za nehybný (akinéton) nebo pohybující se (kinúmené) (a protože pohyb je základní charakteristikou přírody, jedná se o rozlišení na přírodní filosofy a na ty, kteří se zkoumání přírody nevěnují); přírodní filosofy pak dále rozlišuje podle počtu principů. V první knize Metafyziky, kde své předchůdce interpretuje prizmatem své nauky o čtyřech příčinách, Aristotelés nejprve (ve třetí a čtvrté kapitole) hovoří o těch, kteří uznávali látkové a pohybové principy, resp. příčiny (protože pohyb souvisí s látkou, jedná se o přírodní filosofy); v páté kapitole se pak zabývá pythagorejci a eleaty. Na konci páté kapitoly (Met. 987a2–28) pak podá stručné a schematické shrnutí dosavadních zkoumání (srv. též 988a23–b16). Ve spisu O vzniku a zániku, který se z definice zabývá přírodou, dělí Aristotelés přírodní filosofy na monisty a pluralisty, srv. De gen. et cor. 314a8–13; 314b1–6; 328b33–329a5).