Poznámka 16

Zatímco v případě Anaxagorova učení je obrat „kontinuum tvořené dotykem“ vcelku srozumitelné (neboť podle Anaxagory neexistovalo nejsoucno či prázdno, takže se jednotlivé části směsi mohly, ba musely dotýkat, srv. Phys. 187a26–29), působí tento obrat v případě Démokrita, který postuloval existenci prázdna, resp. nejsoucna (srv. 188a22–23), přinejmenším rozpaky. Nicméně v kontextu zkoumání nekonečna Aristotelés patrně předpokládal, že Démokritovy atomy se dotýkají, a tak tvoří jakési „obecné těleso“ (koinon sóma, Phys. 203a34), přičemž zároveň účelově opomíjel fakt, že Démokritos hovořil o prázdnu. Existence prázdného prostoru spolu s existencí nekonečně mnoha atomů by totiž implikovala předpoklad dvou nekonečen (nekonečného prázdného prostoru a nekonečně velké masy atomů), což je podle Aristotela vyloučeno. Ačkoli z našeho hlediska je taková koncepce dvou nekonečen zcela absurdní, pro Aristotela alespoň jako určitá možnost smysl skutečně měla (srv. např. De caelo, 304b25–305a1).