Poznámka 4

Tento způsob, jak se vypořádat s tím, že antecedent premisy (1) zahrnuje dva konjunkty, z nichž druhý musí být pravdivý, aby skeptik mohl vyvodit kýžený závěr, není bez komplikací: skeptický závěr pak totiž platí nikoli pro všechna individua schopná nabývat přesvědčení, nýbrž pouze pro ta, která ví, že mezi daným perceptuálním výrokem a negací skeptické hypotézy platí příslušný vztah logického vyplývání – takže méně pozorná či bystrá individua by za jistých okolností mohla být, poněkud paradoxně, skeptických závěrů ušetřena. Z tohoto zvláštního aspektu uvedené varianty KSA těží zejména antiskeptické strategie, které se obvykle široce chápou jako tzv. kontextualistické (v tomto článku je opomíjím). Jednou z možností, jak uvedenou komplikaci obejít, je zesílit premisu (3) – a tím ovšem i předpoklady KSA – na základě určité poměrně silné koncepce vědění do tvaru (3*) Pro všechna s, pro všechna p: Jestliže s ví, že p, pak s ví, že (P→ne-SK). Jinou možností je zesílit premisu (1) následovně: (1*) Pro všechna s, pro všechna p: Jestliže s ví, že p, pak s ví, že ne-SK. Tím by se však skeptik vázal k určité variantě tzv. infallibilistické koncepce vědění, která je pro svou sílu těžko udržitelná. Mělo by tedy být zřejmé, že varianta KSA, s níž budu nadále pracovat, je z hlediska předpokladů, k nimž je zastánce perceptuálního skepticismu zavázán, nejslabší, a tudíž vůči skeptikovi (alespoň na první pohled) nejvstřícnější.