Poznámka 39

Navíc ideálu jedné stabilní ontologie odporuje i Quinův falibilismus. Věda se vyvíjí a s ní se v detailech mění i představa o tom, z čeho sestává realita. Naše současná teorie je pro nás v tuto chvíli tou jedinou správnou teorií, ale to ani v nejmenším neznamená, že nejsme připraveni ji revidovat, narazíme-li na novou a překvapivou evidenci. (Blíže k tomu viz můj úvod ke sborníku W. V. Quine: Vybrané články k ontologii a epistemologii). – Jak správně uvádí Eve Gaudetová (Quine’s Notion of Fact of the Matter, in: Dialectica, LX, 2006, str. 181–193), Quinův často probíraný „fyzikalismus“ tudíž nespočívá v tom, že by verdikty současné vědy o fyzikální realitě měly poslední slovo, ale jen že se zavazujeme k určitému způsobu poznávání skutečnosti. A tím je právě fyzika, která jako jediná z věd usiluje o absolutní pokrytí jsoucího. Pod fyzikální popis spadá dle Quina doslova vše v našem universu, vyjma abstraktních jsoucen, jako jsou množiny: „… nic v tomto světě, ani mrknutí oka nebo záblesk myšlenky, se neděje bez určité redistribuce mikrofyzikálních stavů“ (W. V. Quine, Goodman’s Ways of Worldmaking, in: Theories and Things, str. 98).