Poznámka 22

Samostatné zkoumání by vyžadovaly koreláty všech tří zkoumaných pojmů, především termíny „jev“ (Erscheinung) a „fenomén“ (Phaenomenon). Nakolik mohu soudit, Erscheinung kolísá mezi dvěma hlavními významy: (A) někdy se jedná o konstitutivní korelát úběžného aliquid, tedy o (jen teoreticky postulovanou?) čistě smyslovou (= receptivní) a čistě subjektivní představu bez jakékoli příměsi spontaneity, která teprve navázáním na aliquid získává plasticitu ve výše popsaném smyslu, (B) jindy Kant za jev prohlašuje celý jevící se předmět, tj. veškerou strukturu poukazů, jak se mezi jevy v prvním slova smyslu reálně a objektivně ustavují díky výkonům spontaneity. Termínem „fenomén“ se již tematizuje celá ontologická oblast, a to kontrastně: buď – při zachování disciplíny rozumu – se míní entia sensibilia, tj. předměty přístupné ve smyslové zkušenosti, jejichž doplněk (kontrární opak) představují entia rationis, negativně chápané noumenon, anebo – již neoprávněně – entia sensuum, tj. „výplody smyslů“ (např. berkeleyovského idealismu v Kantově resumé), jejichž doplněk (kontrární opak) představují entia intelligibilia, pozitivně chápané noumenon.

Principiálně shodných závěrů k hlavnímu tématu této stati dosáhl Lance Hickey, Kant’s Concept of the Transcendental Object, in: Manuscrito, 24, 2001, str. 103–139, dostupné na <<http://www.cle.unicamp.br/manuscrito/public/public.php