Poznámka 13

„Kdekoliv slovo ,myslet‘ vystupuje v tomto zvláštním významu, máme co dělat s jedním z oněch subjektivních vyjádření objektivních, a sice apriorních stavů věcí, o nichž jsme se zmínili již výše. Rozdíly jako ten, že jeden předmět … může být o sobě a pro sebe, jiný jen v jiném nebo na jiném, se netýkají fakticity našeho subjektivního myšlení. Jsou to věcné, v čisté podstatě věcí založené rozdíly, které však, protože existují a my o nich víme, nás nutí k tvrzení, že myšlení, které se jich nedrží, je nemožné, tj. že soudy, které je nerespektují, jsou absurdní. To, co nemůžeme myslet, nemůže být, to, co nemůže být, nemůžeme myslet – tato ekvivalence určuje rozdíl mezi pregnantním pojmem myšlení a představováním a myšlením v běžném a subjektivním smyslu.“ Viz LU, III, § 6, B 239.