Poznámka 42

Proti tomuto závěru je namířena lutherská nauka o communicatio idiomatum. V rámci této nauky se uvažuje, že dvě rozdílné přirozenosti implikují existenci dvou osob jen tehdy, když osoba nemůže sdílet vlastnosti obou těchto přirozeností. Pokud je sdílet může, existence dvou přirozeností v jedné osobě neimplikuje její duplikaci. Kristus, tvrdí se, sdílí vlastnosti obou přirozeností, a proto je jednou osobou. Ve „Formuli svornosti“ v oddíle VII pojednávajícím o Kristově osobě se mj. říká, že sjednocení dvou přirozeností „nezakládá existenci dvou Kristů“, ale „zachovává jednoho a téhož“ Krista. Viz Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví augsburské konfese, přel. M. Wernisch aj., Praha 2006, str. 805–806.