Poznámka 49

G. W. F. Hegel, Malá logika, § 34, dodatek: „Duch je činnost, a to v tom smyslu, v němž scholastikové říkali o Bohu, že je absolutní aktuozitou. Je-li duch činný, znamená to, že se projevuje. Proto nelze ducha považovat za nějaké neměnné ens, jak to činila stará metafyzika, oddělující neprocesuální niternost ducha od jeho vnějškovosti.“ To znamená, že reálně není rozdílu mezi formou a obsahem manifestace. Duch manifestuje sebe sama jako manifestujícího se ducha: „Určeností ducha je … manifestace. Duch není nějaká určenost nebo obsah, jehož zvnějšnění a vnějškovost by byla pouze od něj odlišná forma; z tohoto důvodu duch nezjevuje něco; jeho určeností a obsahem je spíše toto zjevování samo. Jeho možnost je tudíž … absolutní skutečností“ (G. W. F. Hegel, Enzyklopädie der philosophischen Wissenschaften, Hamburg 1990, § 383).