Poznámka 65

Uvědomuje si tedy, že protiklad mezi božstvím a lidstvím je „o sobě překonán a že je na nás, abychom se podíleli na tomto vykoupení tím, že upustíme od své bezprostřední subjektivity (že odvrhneme starého Adama) a uvědomíme si Boha jako své opravdové a bytostné Já“ (G. W. F. Hegel, Malá logika, § 194, dodatek 1). Hegel dodává, že „jako absolutní objekt nestojí Bůh proti subjektivitě jako nějaká temná a nepřátelská moc, ale obsahuje ji naopak v sobě samém jako podstatný moment“ (tamt.). Upozorňuje však rovněž, že jednotu Boha a člověka „nesmíme brát povrchně, jako by Bůh byl jen člověkem a člověk právě tak Bohem, nýbrž že člověk je Bohem jen potud, pokud ruší přírodnost (Natürlichkeit) a konečnost svého ducha a pozvedá se k Bohu“ (G. W. F. Hegel, Filosofie dějin, přel. M. Váňa, Pelhřimov 2004, str. 209).