Poznámka 68
Toto úsilí je přítomno např. v díle německého systematického theologa Hermanna Deusera. Ten píše, že zbavíme-li se jakéhokoli rezidua představy substanciality, konfrontujeme tím inkarnační doktrínu s problémem, že musí „bez pojmu substance středověké filosofie a na základě novověkého dějinného vědomí uchopit sounáležitost Boha a člověka, která je pro křesťanství rozhodující“ (H. Deuser, Gottesinstinkt, Semiotische Religionstheorie und Pragmatismus, Tübingen 2004, str. 157). To znamená, že její „[hlavní] zájem … už v žádném případě nespočívá primárně v tom, že se jedné živé bytosti substančně (substanzhaft) připisuje určení podvojnosti a jednoty“ (H. Deuser, Kleine Einführung in die systematische Theologie, Stuttgart 1999, str. 98–99). Deuser sám se domnívá, že „[myšlenku], že Bůh je reprezentován v Ježíši Kristu, lze … rekonstruovat jako problém podání (Darstellung), v němž již neplní funkci hlavního filosofického pojmu substance, ale relace“ (H. Deuser, Gottesinstinkt, Semiotische Religionstheorie und Pragmatismus, str. 159). V této souvislosti také souhlasně cituje slova Roberta C. Nevilla: „Christologie by měla být ‚funkcionální‘, nikoli ‚sortální‘“ (tamt., str. 98).