Poznámka 6
Na rozdíl od zde prezentovaného pojetí prostoru a času jako nazřených nekonečných velikostí a dílčích časoprostorových (pojetí, které se shoduje např. s pojetím Julia Ebbinghause, viz Kants Lehre von der Anschauung a priori, in: G. Prauss [vyd.], Kant. Zur Deutung seiner Theorie von Erkennen und Handeln, Köln 1973), zastává Manfred Baum pojetí, rozšířené v současné kantovské literatuře, že prostor a čas jsou jen „kvaziobjekty“, které vznikají hypostazí našeho vědomí formy názoru (M. Baum, Kants Raumargumente und die Begründung des transzendentalen Idealismus, in: H. Oberer [vyd.], Kant. Analysen – Probleme – Kritik, Würzburg 1996, str. 48). Považovat prostor a čas za nekonečné aktuálně nazřené velikosti se tedy podle této interpretace jeví jako stejně problematické. Tato interpretace ignoruje Kantovu formulaci o tom, že prostor i čas je „nekonečnou danou velikostí“ (I. Kant, KrV A 25/B 39), a dále také skutečnost, že dílčí časoprostorové názory tuto velikost předpokládají jako její omezení. Přehlíží Kantovo pojetí, podle něhož nepodmíněně nazíráme nekonečný, protože neomezený prostor a čas, který však máme vždy již omezen a takříkajíc překryt a „obsazen“ konečnými časprostorovými názory.
Zpětné odkazy: Reflexe 41:Kantova logika vědění