Poznámka 28

„… the Muses’ audé, as it is breathed into Hesiod, represents on the level of diction the intermediate stage in the process of converting ossa into kleos. Short of an intermediary, namely a poet like Hesiod into whom the Muses can breathe, the gap between divine and mortal communication, would remain unbridgeable.“ D. Collins, Hesiod and the Divine Voice of the Muses, in: Arethusa, 32, 1999, str. 241–262. Podobnou mediační roli lze přisoudit i věštci – i v této oblasti je problém porozumění božským projevům a jejich transformace do lidsky srozumitelné podoby nanejvýš klíčový. Určitou spřízněnost mezi básnictvím a věštectvím naznačuje podobná formule, která vymezuje rozsah básnického a věšteckého vědění: věštec je znalý všeho, co jest, kdys bývalo, všeho, co bude (Homér, Il. I,70), básníkovým úkolem je zpívat, co bude, i to, co se stalo (Hésiodos, Theog. 32).