Poznámka 44
Jestliže se Rousseau zcela shoduje s tradicí přirozeného práva v otázce zdroje suverenity, rozchází se s ní podle Roberta Derathé v otázce povahy suverenity, a to právě v důsledku ideje její nepostupitelnosti a nedělitelnosti. „Připusťme nicméně možnost, že by byl lid dostatečně šílený a že by se vydal nějakému vladaři a souhlasil, jak říkají juristé, že mu postoupí svoji suverenitu. Souhlas lidu by v žádném případě nebyl s to učinit legitimní dohodu, jejímž důsledkem by byl jeho zánik. S paktem podřízení se to má stejně jako s paktem zotročení. Takové závazky jsou neplatné, protože jsou absurdní. Sebezničení kohokoli je proti přírodě a proti rozumu.“ (R. Derathé, Jean-Jacques Rousseau et la science politique de son temps, Paris 2009, str. 264.) Je zřejmé, že pokud Rousseauova tvrzení o postupitelnosti a dělitelnosti suverenity čteme jako tvrzení o možnosti, nemůžeme Derathého v jeho úvaze následovat.
Zpět na článek: Reflexe 42:Rousseauova (politická) epistemologie klamu