Poznámka 21

Vjemové soudy jsou podle Kanta soudy, v nichž dochází pouze k logickému spojení smyslových dojmů vztažených k čisté subjektivitě, jak je tomu například v soudu pociťuji chlad. I. Kant, Prolegomena, in: AA IV, str. 298 nn. (česky str. 64 nn.), viz také následující poznámka pod čarou. Pokud tyto soudy, například soud cítím chlad, chápeme jako čistě subjektivní registraci vjemů, a nikoliv jako popis psychologického stavu v čase a prostoru apercipovaného empirického subjektu, pak neposkytují poznatek v kantovském smyslu objektivní přírody, a nemohou tudíž rozšiřovat naše poznání. Tyto soudy se sice opírají o názor, nikoliv však ve smyslu jeho podrobení čistým rozvažovacím pojmům. Jde pouze o logicky správné spojení představ v jednotě vědomí opřeného o vnitřní smysl. Vcelku by problematice interpretace tzv. vjemových soudů u Kanta prospělo, kdyby se nejprve rozlišily různé významy subjektivity, které v nich přicházejí ke slovu, a vzájemné vztahy mezi nimi. Jsou přinejmenším dva. Právě zmíněný význam subjektivního soudu jako soudu o subjektivním či subjektu (v tomto případě např. o danostech vnitřního smyslu) a subjektivní soudy jako soudy, jež si nenárokují objektivní platnost, tj. soudy modalizované intencionálními výrazy typu cítím …, domnívám se, že … atd. K bohatému předvedení problematiky vjemových soudů viz zejména B. Longuenesse, Kant and the Capacity to Judge, Princeton 1998, str. 167–211.