Poznámka 22

Čtvrtým typem syntetického soudu, který zde ponecháváme kvůli příliš náročné systematické souvislosti se zbylými syntetickými soudy stranou, je soud existenční. Kant jeho syntetičnost podrobně analyzuje v Kritice čistého rozumu,A 597–602. Existence není, jak je známo z důrazného Kantova odmítnutí důkazu Boží existence, reálný predikát, tj. nijak pojmově nerozšiřuje subjekt soudu. Zároveň však není analyticky obsažena v subjektu soudu. Existenční soud je tedy syntetický a rozšíření poznání díky němu nabývá nový, extenzionální smysl – podle Kanta, jak známo, existence znamená, že pod pojem spadá předmět, resp. že pojem stojící v subjektu existenčního soudu není prázdný. K tomu viz E. Tugendhat – U. Wolf, Logicko-sémantická propedeutika, přel. M. Pokorný, Praha 1997, kap. 11; H. Allison, Kant’s Transcendental Idealism, Yale 1983, str. 76–77.