Poznámka 63

Právě pasáže o nešťastném vědomí z Fenomenologie ducha je také po mém soudu třeba vzít v potaz při výkladu Hegelova pojetí křesťanství, které pak do značné míry přestává mít podobu přihlášení se ke křesťanské ortodoxii, jak je prezentuje I. Landa, Jednota dvou přirozeností, in: Reflexe,40, 2011, str. 21–50. Hegel byl zcela nepochybně křesťanským myšlením silně ovlivněn, a jistě i proto lze jeho úvahy zpětně využívat pro obohacení theologického myšlení. Souhlasil bych velmi opatrně i s tezí, že Hegelovu filosofii lze vykládat jako svého druhu náboženství. Jak se mi však zdá, dělí toto zvláštní filosofické náboženství od historického křesťanství propast, jejíž hloubka odpovídá vzdálenosti pozice nešťastného vědomí od absolutního vědění.