Poznámka 8

Někdy si pomáháme slovem „víra“ v teoretickém významu, jež je synonymem pro označení něčeho za pravděpodobné. Zde si musíme povšimnout, že o tom, co se nalézá za všemi možnými hranicemi zkušenosti, nelze říci, ani že je to pravděpodobné, ani že je to nepravděpodobné, tedy ani slovo „víra“ se vzhledem k takovému předmětu v teoretickém významu vůbec neuplatňuje. – Výrokem, že to či ono je pravděpodobné, máme na mysli (když pokládáme něco za pravdu) něco mezi míněním a věděním, a s tím se to má jako s ostatními věcmi na pomezí: totiž že si s tím můžeme dělat, co chceme. – Pokud ale někdo například řekne: je to přinejmenším pravděpodobné, že duše žije po smrti, tak neví, co chce. Za pravděpodobné totiž označujeme to, co – nakolik je to pokládáno za pravdivé – má na své straně víc než polovinu jistoty (dostatečného důvodu). Důvody tedy musí dohromady obsahovat částečné vědění neboli část poznání objektu, o němž soudíme. Pokud předmět není vůbec objektem poznání, které je pro nás možné (například poznání přirozenosti duše jakožto substance žijící také mimo spojení s tělem, tj. jakožto ducha), pak o možnosti tohoto poznání nelze soudit ani jako o čemsi pravděpodobném, ani jako o čemsi nepravděpodobném, nýbrž nelze o tom soudit vůbec. Domnělé důvody poznání se totiž ocitají v jedné řadě, která se dostatečnému důvodu, tedy poznání samému, nijak nepřibližuje, neboť se vztahují k něčemu nadsmyslovému, které jako takové není vůbec možné teoreticky poznat.