Poznámka 8

Výraz animus („duch“) zdepřekládám jako „duše“. Také Cicero ve svém důkazu nesmrtelnosti užívá výrazu animus (Tusc. disp. I,22,52–29,71), tímto výrazem však někdy označuje také duši zvířecí (srv. tamt.I,33,80). Na některých místech Augustinova pojednání De immortalitate animae (také v názvu) se objevuje i výraz anima („duše“), především tam, kde jde o její proměnlivost, vztah k tělu apod. (srv. kupř. De immort. animae, 5,7–9; 14,23–16,25 [CSEL 89,108–110, 124–128]). Toto rozlišení se však nezdá důsledné ani není výslovně zavedeno. Rozhodně jde Augustinovi o nesmrtelnost lidské duše jako celku, nikoli pouze její racionální části. Většina interpretů pokládá výrazy animus a anima v našem pojednání za synonymní (srv. kupř. J. Pépin, „Ex Platonicorum persona“. Études sur les lectures philosophiques de saint Augustin,Amsterdam 1977, str. 213 n., pozn. 5; G. O’Daly, Augustine’s Philosophy of Mind, London 1987, str. 7; týž, s. v. anima/animus, in: Augustinus-Lexikon, I, vyd. C. Mayer, Basel, 1986–1994, str. 316, pozn. 1), také některé překlady užívají pojmu „duše“ bez rozlišení pro oba (srv. P. de Labriolle, Augustin, Dialogues philosophiques, 2, Paris 1939, str. 171; J. Bezic, San Aurelio Agustin, La inmortalidad del alma, Buenos Aires 1953, str. 13; H. Müller, Aurelius Augustinus, Selbstgespräche; Von der Unsterblichkeit der Seele, München – Zürich 19862, str. 155; G. Watson, Augustine, Soliloquies and Immortality of the Soul, Warminster 1990, str. 129).