Poznámka 24

„Když chudí v Americe i v jiných zemích zbohatli, nezařadili se mezi pány svého času, jejichž jednání je vedeno touhou vyniknout, nýbrž podlehli nudě, kterou uvolněný čas nabízí. Ačkoli i oni zatoužili po „uznání a chvále“ (kterouž touhu John Adams označoval za zásadní pro politické společenství – pozn. J. V.), stačilo jim tyto „statky“ pořídit za nejnižší cenu. … Účelem politického zřízení pro ně zůstávala sebezáchova. … Dnešní starosti, jak zabránit, aby si zbohatlí nerozvinuli vlastní kodex chování a nevnutili jej politickému tělesu, byly nicméně osmnáctému století úplně cizí.“ H. Arendtová, O revoluci, str. 64–65.