Poznámka 39

V Platónově politické filosofii lze hovořit o trojí politicko-dějinné perspektivě (srv. K. Gaiser, Platons ungeschriebene Lehre, Stuttgart 1963; S.-Ch. Rhim, Die Struktur des idealen Staates in Platons Politeia, Würzburg 2005, str. 53–69): 1) Nejlepší je zřízení obce konstruované v logu, směřující k vytvoření vrstvy filosofických vládců žijících komunitním způsobem života a vychovaných v dialektice. Není nerealistické či „idealistické“ – na jednu stranu je připouštěno jeho uskutečnění (viz zejm. Resp. VI,499a–502c), na druhou stranu se vyznačuje jistou mírou nedokonalosti (je v něm připuštěn soukromý způsob života a vlastnictví majetku u nestrážců), a je tak pouze nápodobou nejlepší obce v minulosti, totiž za Krona (viz Polit. 271c–272d). 2) Druhé nejlepší zřízení se od prvního liší menší mírou jednotnosti (co do majetku a rodin) a filosofická vláda není ještě uskutečněna. Takové zřízení je konstruováno v Zákonech, a torovněž v logu,bude ovšem brzy v budoucnu uskutečněno (ergó) – na tom se dohodnou účastníci rozpravy hned ve III. knize, tj. hned po líčení historického vývoje různých zřízení, a poté opět v V. knize (737a). Záměr zřízení uskutečnit je stvrzen na konci dialogu a není jistě bez významu, že tímto předsevzetím také dialog končí. 3) Třetí a dále ještě horší zřízení spadají do Athéňanovy přítomnosti – systematicky relevantní jsou především zřízení Sparty a Athén. Veškerý život je stále více soukromý a rovněž filosof se zde objevuje jedině jako soukromník (v ještě horším než třetím zřízení však jeho filosofická činnost není ani udržitelná, jak ukazuje Sókratův případ).