Poznámka 26

Na úzkou souvislost mezi tím, že Humboldt vylučuje komunikační perspektivu jazyka, a tím, že jazyk tematizuje jako specifický pohled na svět, upozorňuje např. L. Bourassa, Du signe à l’articulation: Hegel, Humboldt, Mallarmé, in: B. Lindofer – G. Naguschewski (vyd.), Hegel: Zur Sprache, Tübingen 2002, str. 186. Tuto souvislost vsazuje do kontextu Humboldtových úvah o partikularizaci či individualitě rozmanitých Weltansichten, na něž se zaměříme níže: „Celé Humboldtovo myšlení se zakládá na kritice instrumentalismu. Pro Humboldta by jazyk, užitý čistě instrumentálně, vytvářel realistickou iluzi … a neumožňoval by tvořit rozmanitost pohledů (vues), myšlenek. Jeho odmítání instrumentalismu není motivováno zkoumáním universálního ducha. Chce spíše vysvětlit dvojí rys jazyků, totiž jak umožňují mnohost subjektivních vyjádření a jak se tato rozmanitost spíná v celek. Toto je více než podmínka vzájemného porozumění. Jde o specifickou schopnost jazyka utvářet svět a myšlení, jistou Weltansicht.“ Tamt.