Poznámka 46

Na tom nic nemění ani občasné zdůraznění KP v tom smyslu, že jde o zvláštní druh omylu apod. (tamt., zvl. str. 73). Oproti zcela nevědoucí, a tedy mýlící se paní Abelové by sice Bulstrode měl disponovat věděním o dobru a zlu, avšak toto vědění a s ním spjatá odpovědnost nevstupují do chvíle jednání. V ní se vše odehrává (pomineme-li podporu příhodných okolností) v režii skryté touhy po zlu, vůči jejímuž působení se Bulstrode od počátku brání svou vnitřní lží. Tato lež je však přijata nevědomě, a tedy za toto přijetí nelze nést v této koncepci přímou vinu! Není-li však za to vinen, musí jít o něco, co se mu jen mimoděk přihodilo, tedy o omyl. Bulstrode je podle KP vinen v podstatě pouze proto, že ta touha patří k němu, resp. že je součástí jeho chtění v širším smyslu, tedy součástí nevědomé stránky (tamt., str. 67–70). Paradox je v tom, že se ke své touze nemůže nikdy vědomě vztáhnout, tj. vztáhnout tak, aby její působení zrušil, neboť ji ustavičně popírá svou vnitřní lží. Za toto popírání však, resp. za to, že je to jen on, kdo se takto v sobě vůči sobě chová, zde vinu mít nelze.