Poznámka 47

Na tomto místě je vhodné zdůraznit, jakkoli to z mého výkladu již prosvítá, že veškerá váha, kterou KP přiznává nepřímému provedení Bulstrodeova jednání spjatému s příhodnou hrou okolností a jeho vnitřní lží, je pro pochopení Bulstrodeovy viny ve skutečnosti zcela irelevantní. Tzv. příhodná hra okolností je totiž na jednajícím nezávislá vždy jen v omezené míře. I za předpokladu, že Bulstrode nechce zabít Rafflese přímo (ponechme zde vágnost termínu „přímého“ zabití a přistupme na to, že skrze uvedenou interpretaci příběhu je dostatečně jasný), jeho touha zbavit se Rafflese má jakési vidění, které si vždy snaží najít (byť) nepřímou cestu, jak spět ke svému cíli, což nemusí nutně znamenat (opustíme-li románový příběh), že svého cíle dosáhne. V takovém případě snad lze říci jen tolik, že nahodilé okolnosti vstoupily do projektované nepřímé cesty natolik neočekávaně, že dosažení cíle zabránily. To však neznamená, že tyto okolnosti jsou nezbytné, neboť podstata (zlá vůle Bulstrodea), která by vedla k činu, zde zůstává, ať už k činu došlo či nikoli. Do tohoto jakéhosi vidění Bulstrodeovy touhy spadá koneckonců i ona vnitřní lež o neplatnosti lékařových příkazů, bez níž by údajně opomenutí napravil a k vydání klíče nesvolil (tamt., str. 60). Člověk, který touží po zlu, byť se to zdráhá před sebou připustit a konstruuje si pro sebe výmluvy, které mu mají umožnit, aby se sám sobě zdál dobrým, interpretuje předem nahodilé okolnosti tak (viz ono Bulstrodeovo „Raffles stále ještě nespí“ [tamt., str. 59], i když by po podání opia spát měl), aby napomáhaly realizaci této jeho touhy, tj. ta vnitřní lež je jen projevem toho, jak si jednající pro sebe přizpůsobuje relativně nahodilé okolnosti, tak aby zapadaly do jeho plánu. Toto přizpůsobování a překrucování faktů, čili přijímání rozličných lží, však nijak nesnižuje jeho vinu. Jen on je ten, kdo tak v sobě činí, a je tedy plně vinen.