Poznámka 28

„Predikát sibi ipsi sufficiens však člověku, jak Kant tvrdí, nepřísluší. … Toto hodnocení je ve dvojím ohledu mylné: zatajuje potřebnost člověka … a zatajuje křehkost člověka, která tak často maří shodu s vlastními morálními nároky“ (B. Himmelmann, Kants Begriff des Glücks, Berlin 2003, str. 146).