Poznámka 47

S výstižnou ironií formuluje svoji kritiku např. Heinrich Heine: „Nesmrtelnost duše leží v posledním tažení – jak chroptí, jak sténá! – a starý Lampe tu stojí, deštník třímá v podpaží, na všechno hledí zasmušile, úzkostný pot se mu řine z tváří a slzy mu tečou proudem. A tu se Immanuel Kant smiluje – přece jen to není jenom velký filosof, ale také dobrý člověk – a tak se zamyslí, napůl dobrácky, napůl ironicky: ,Můj starý Lampe musí Boha mít, jinak ten ubohý člověk nebude šťastný – a člověk by přece měl být na světě šťastný –, to dá rozum, to dá praktický rozum – a tak pro mě za mě –, ať se tedy za Boží existenci zaručí rozum praktický.’“ H. Heine, Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland, in: Sämtliche Werke, IX, München 1964, str. 250.