Poznámka 45

Jde o smyslové obrazy věcí „už-nejsoucích“ nebo „ještě-nejsoucích“, které vytváříme my sami. Tyto obrazy uchováváme v paměti, jde-li o minulost, nebo anticipujeme skrze očekávání, jde-li o budoucnost. Jak v případě minulosti, tak v případě budoucnosti je jakožto přítomné (tedy bez ohledu na to, jestli fakticky jsou nebo nejsou) sledujeme svou pozorností. Příklady a komentáře k těmto vnitřním, smyslovým „viditelným obrazům“ času uvádí Augustin v osmnácté kapitole XI. knihy Vyznání (viz Augustin, Conf. XI,18,23–24).