Poznámka 19

Výraz „Sachverhalt“ – přičemž v Bühlerově době se ještě zřetelněji než dnes jednalo o odborný termín – se ve Sprachtheorie objevuje běžně, mj. ve výše citované pasáži o větách amo te a amas me. Autorství neologismu se v literatuře přisuzuje Carlu Stumpfovi, který jej roku 1888 využil při halleských přednáškách o logice; výraz se následně stal součástí diskusí mezi Stumpfem, Brentanem, Husserlem a dalšími o filosofii a psychologii logiky. Bühler nepochybně znal charakteristiku, již pro význam daného termínu uvádí Heinrich Gomperz, Weltanschauungslehre. Zweiter Band: Noologie. Erste Hälfte: Einleitung und Semasiologie, Jena 1908, str. 65–66: „V našem případě [tj. ve větě ,Tento pták letí‘] je vypovězeným děním činnost. V jiných příkladech jím bude trpnost a v dalších případech se vůbec nejedná o dění, nýbrž o vykazování vlastnosti nebo o identitu s určitým druhem předmětů; například tomu tak je u výroků ,Tato vlajka je červená‘ nebo ,Toto zvíře je pták‘, jelikož zde se vypovídá ,červenost této vlajky‘ [,Rotsein dieser Fahne‘] a ,ptákovitost tohoto zvířete‘ [,Ein-Vogel-Sein dieses Tieres‘]. Pokud si nyní položíme otázku, jak lze takovéto vypovězené [obsahy] příhodně nazvat, smíme odpovědět: letění ptáka, červenost vlajky, ptákovitost zvířete jsou stavy věcí [Sachverhalte].“ S tím srv. K. Bühler, Kritische Musterung der neueren Theorien des Satzes,in: Indogermanisches Jahrbuch, 6, 1918, str. 1–20, zde str. 3–4: „Vezmu … libovolnou větu z nějakého odborného pojednání, [například geografického]… Podstatný výkon této věty nacházíme tehdy, když ji vyhlásíme za pravdivou nebo nepravdivou, a pravdivá či nepravdivá není díky vztahu k mluvčímu nebo posluchači, nýbrž díky vztahu ke geografickému stavu věcí (Sachverhalt).“ Ve světle těchto souvislostí stojí za pozornost, že ve výkladu své nauky o anafoře Bühler pojmu Sachverhalt nevyužívá – ačkoli viz K. Bühler, Sprachtheorie, str. 390: „Tím, co bezprostředně zasahují šipky anafory, nejsou věci, o nichž je právě řeč, nýbrž buď řečová uchopení těchto věcí, tedy věty nebo části vět, jak naprosto správně udává už Herrmann Paul – anebo to přece jen jsou věci, [o nichž je řeč,] avšak takové, jak jsou pojaty; tedy věci a stavy věcí (Sachverhalte) již v rozhovoru charakterizované coby to a ono.“