Poznámka 32

Proto také nikdy jasně nevyloží, v jakém ohledu se u deiktických výrazů jedná o symboly a v jakém o signály (zvl. viz Sprachtheorie, str. 90). Již v roce 1935 k tomu Hellmuth Dempe – s odkazem na uvedenou pasáž – napsal (Die Darstellungstheorie der Sprache, in: Indogermanische Forschungen, 53, 1935, str. 245–266, zde str. 262): „Zde si Bühler každopádně všímá nominativního charakteru deiktických výrazů a pouze empiricky staví jejich deiktické ustrojení nad ustrojení nominativní. K tomu lze jen dodat, že ze systematicky kategoriálního hlediska se věc má přesně naopak a deiktické výrazy jsou jazykovými znaky nikoli díky tomu, že mají deiktický ráz, ale výhradně díky tomu, že mají nominativní ráz.“